Při vzpomínkách na dětství se mi vybavuje stará chalupa mých prarodičů v podhůří. Zatímco sousední domy musely každých pár let projít novým bílením nebo opravou opadané omítky, náš dům stál v krajině jako neotřesitelná pevnost. Jeho spodní část byla vyzděna ze syrového lomového kamene, který si dědeček sám svážel z okolních roklin. Jako dítě jsem miloval ten pocit, když jsem v horkém létě přiložil dlaň k chladivému povrchu, nebo naopak na podzim sledoval, jak nasává posledního paprsky slunce, a ještě dlouho do tmy hřeje. Když jsem o třicet let později plánoval stavbu vlastního rodinného domu, věděl jsem, že moderní tenkovrstvá omítka ani plastové imitace mi tenhle hluboký pocit bezpečí a spojení s přírodou nedají.
Chce-li člověk vytvořit architekturu, která nepodlehne prchavým módním vlnám ani náročným klimatickým podmínkám, musí hledat materiály s duší. Volba proto padla na poctivé přírodní minerály usazené přímo na vnější obálku stavby. Vyzrával v nás záměr propojit čisté linie moderní dřevostavby s hrubou, neotesanou strukturou rostlé horniny. Když řemeslníci dokončili montáž a lešení konečně spadlo, dům doslova splynul s okolním pozemkem. Masivní kamenný obklad domu proměnil obyčejnou fasádu v živou skulpturu. Hra světla a stínu na nepravidelných štípaných hranách vytváří během dne neustále se měnící obrazy – ranní slunce zvýrazňuje jemné stříbřité žilkování, zatímco večerní paprsky rozehrávají hřejivé medové a grafitové tóny.
Dnes, po několika letech od dokončení, oceňuji především to, jak bezstarostné je žití s takovým materiálem. Zatímco sousedé po každé náročnější zimě řeší praskliny v omítce, zelenající se řasy na severní straně nebo špinavé stopy od deště pod okny, náš dům stárne s neuvěřitelnou grácií. Přírodní štípaná břidlice i kvarcit s přibývajícím časem získávají lehkou patinu, která jim na kráse pouze přidává. Obklad vytváří dokonalý ochranný štít proti krupobití, mrazu i přívalovým dešťům a navíc funguje jako skvělá akumulační vrstva, která v létě nepustí horko do interiéru a v zimě pomáhá udržet teplo domova. Je to pocit trvalé hodnoty – vědomí, že jsme vytvořili domov, který bez úhony přivítá i generace našich dětí.
